Dopisy farníkům z karantény

28. března 2020

Dopis na ukončení karantény, aneb obava vstoupit do „zlého nebezpečného“ světa.

Bez rouškyS rouškouDo konce karantény mně zbývá už jen několik hodin, a jak se blíží konec, roste ve mně obava, vstoupit do „zlého nebezpečného“ světa, kde na každém rohu čeká corona virus, aby nás paralyzoval. Zároveň hledám v sobě hlubší zdůvodnění pro nošení roušky. Pomohu si dvěma biblickými obrazy.

1.obraz: Mojžíš prodléval delší dobu na hoře Chorebu promlouváním s Hospodinem. Měl ze setkání s Hospodinem ozářenou, opálenou tvář, takže se ho ostatní izraelité báli. Proto Mojžíš nosil roušku přes tvář, když se stýkal s lidmi. Před Hospodinem ji však sdělával.

2.obraz: Na popeleční středu jsme slyšeli slova přímo z úst Pána Ježíše: „Když se postíte nedělejte si ztrápený obličej, jako pokrytci. Ti, totiž dělají svůj obličej nevzhledným, aby se ukazovali, že se postí.“ Nemáme tedy zeškareďovat svůj obličem postem, ale naopak pravý půst naši tvář zkrášlí zevnitř. Až sděláme roušky na konci nouzového stavu, vyjde najevo jestli jsme se postili či nepostili – podle prozářené zkrášlené tváře. Setkání člověka s člověkem tváří tvář je vzácné, zatímco setkání člověka s rouškou v roušce, je obrazem setkání člověka bez hlubšího smyslu. Současná situace nouzového stavu, nás učí vnímat si při vzájemném osobním kontaktu více řečí očí.

Ještě bych uvedl jednu myšlenku z denního rozjímání B. Slova. Členové velerady, chtějí rychle odsoudit „náboženského rebelanta Ježíše“. Nikodém, jeden z nich (po té co se setkal s Ježíšem potajmu v noci), jim namítá: „Odsoudí váš Zákon někoho, dokud ho nevyslechne a nezjistí, co dělá?“ Čím více vnímáme, že Ježíš se neobětuje jen za jednu generaci tehdejších současníků, ale za celý svět. To nám pomůže vstoupit do smyslu Velikonočního Dění Boha pro záchranu člověka jako takového. Rychlé odsouzení, sobecké vlastnické postoje jeho soudců ( velekněží, učitelů Zákona, farizeů ) nejsou jen jejich špatné postoje , ale i zástupné postoje nás všech z celých lidských dějin. Ježíš svou odevzdaností do vůle Otce, nechce zachránit jen jednu generaci. Pandemie hříchu, zlo které se vyskytlo v během celý dějin, je jako virus snadno nakažlivý a komplikující život všem lidem. Ježíš nechce bojovat jen proti jednotlivému dílčímu zlu. Podobně jako uzdravení jednoho člověka od koronaviru není úplné vítězství, když ještě existuje nevyléčený člověk vedle mne na tomto světě. Pochopení tajemství Záchrany každého člověka ode veškerého zla, nepochopíme nikdy celé. Je ale důležité, co připomíná Nikodém členům velerady a také nám: „Neodsoudí váš Zákon, někoho, dokud ho nevyslechne a nezjistí co dělá?“ Vyslechnout nově smysl Ježíšovy oběti bez předpochopení z minulých let, bez zaujatosti, vztahovačnosti, bez lpění na vnějším pochopení Zákona. Naslouchání pašijovým událostem Ježíšova lidského utrpení, je branou k rozeznění Největší Lásky ve Vesmíru, která zachraňuje ode všeho zla a dává účast na věčném životě. Po rozeznění nových tónů tajemství Této lásky nás zbavuje strachu před zlým nebezpečným světem a vede k radosti a odvaze žít život ve větší plnosti s druhými.

K postnímu nošení roušek a plnějšímu prožití Velikonoc,

Jan Klíma, duch. správce

24. března 2020

Už 9.den jsem v karanténě. Sám v jedné budově, v omezení pohybu a kontaktů s lidmi, abych zabránil případnému rozšíření koronaviru. Snažím se samotu, jak to jde, využít k dobrému:

– důslednější úklid, – drobné opravy na faře, – přípravné práce na zahradě, – ale také i duchovně mám více času a klid na modlitbu, četbu, promýšlení důležitých témat a tajemství naší víry.

Všichni vidíme, jak kvůli koronaviru je celá společnost ochromena. Co už jsme vyslechli nařízení, poučení, která v nás vyvolávají strach a nejistotu a omezují naši svobodu. Mezi mnoha chmůrnými informacemi jsem zaslechl i jednu pozitivní od makroekonoma Tomáše Sedláčka. Že koronavirová krize může s delšího časového horizontu proměnit naši společnost k větší vzájemnosti a vitalitě. Jenže, my jsme ještě uvnitř krize, více vnímáme nářky, bolesti. Omezení a pláče trpících lidí.

Díky, poušti karantény, se ještě více dovedu vcítit do situace starších opuštěných lidí, kteří v běžné situaci často zakouší nepochopení, uzavření, strachy o budoucnost. O to více v tomto nouzovém stavu celé společnosti. Jak snadno se zamlží či úplně rozplyne pokoj v srdci a radost víry v moc Boží Lásky. Díky karanténě , mám vytvořeny skvělé vnější podmínky: pro osobní modlitbu, četbu Božího Slova, pobožnosti křížové cesty, a hlavně v klidu si mohu prožít Eucharistii. Vnímám, že vám ostatním, je naopak, tato posila a Boží útěcha ( myslím především Eucharistie ) ještě vzata. Proto na Vás všechny myslím, a těším se, a chybí mi radost ze slavení bohoslužeb v plnosti a kráse farního společenství. Letošní Velikonoce snad poprvé zažijeme v redukované podobě. O to více vnější stav nouze, nás nutí prožít Velikonoce vnitřně. Totiž svou nouzi, svá nepochopení,, samotu a existenciální strach spojit s pašijovými událostmi Pána Ježíše. Jeho Pascha -Přejítí, velikonočními událostmi, je projítím veškerou nouzí celého světa, kterou vzal na sebe a ve věrnosti Otci. Tím nás všechny z nouze a nejistot vytahuje do plnosti života, ke Vzkříšení. Velikonoce nám umožňují vstoupit ve víře do Největší Boží Blízkost, jaká kdy byla zjevena. Ať tento letošní zvláštní půst, karanténa či (koronavirový) nouzový stav nás dovede do největšího tajemství naší víry, kde Bůh nejvíce odhaluje Své Rámě a Svůj Soucit k každým z nás.

Spoza mříží karantény vás toužebně vyhlíží

Jan Klíma, duch. správce

Už 9.den jsem v karanténě. Sám v jedné budově, v omezení pohybu a kontaktů s lidmi, abych zabránil případnému rozšíření koronaviru. Snažím se samotu, jak to jde, využít k dobrému:
 
– důslednější úklid, – drobné opravy na faře, – přípravné práce na zahradě, – ale také i duchovně mám více času a klid na modlitbu, četbu, promýšlení důležitých témat a tajemství naší víry.
 
Všichni vidíme, jak kvůli koronaviru je celá společnost ochromena. Co už jsme vyslechli nařízení, poučení, která v nás vyvolávají strach a nejistotu a omezují naši svobodu. Mezi mnoha chmůrnými informacemi jsem zaslechl i jednu pozitivní od makroekonoma Tomáše Sedláčka. Že koronavirová krize může s delšího časového horizontu proměnit naši společnost k větší vzájemnosti a vitalitě. Jenže, my jsme ještě uvnitř krize, více vnímáme nářky, bolesti. Omezení a pláče trpících lidí.
 
Díky, poušti karantény, se ještě více dovedu vcítit do situace starších opuštěných lidí, kteří v běžné situaci často zakouší nepochopení, uzavření, strachy o budoucnost. O to více v tomto nouzovém stavu celé společnosti. Jak snadno se zamlží či úplně rozplyne pokoj v srdci a radost víry v moc Boží Lásky. Díky karanténě , mám vytvořeny skvělé vnější podmínky: pro osobní modlitbu, četbu Božího Slova, pobožnosti křížové cesty, a hlavně v klidu si mohu prožít Eucharistii. Vnímám, že vám ostatním, je naopak, tato posila a Boží útěcha ( myslím především Eucharistie ) ještě vzata. Proto na Vás všechny myslím, a těším se, a chybí mi radost ze slavení bohoslužeb v plnosti a kráse farního společenství. Letošní Velikonoce snad poprvé zažijeme v redukované podobě. O to více vnější stav nouze, nás nutí prožít Velikonoce vnitřně. Totiž svou nouzi, svá nepochopení,, samotu a existenciální strach spojit s pašijovými událostmi Pána Ježíše. Jeho Pascha -Přejítí, velikonočními událostmi, je projítím veškerou nouzí celého světa, kterou vzal na sebe a ve věrnosti Otci. Tím nás všechny z nouze a nejistot vytahuje do plnosti života, ke Vzkříšení. Velikonoce nám umožňují vstoupit ve víře do Největší Boží Blízkost, jaká kdy byla zjevena. Ať tento letošní zvláštní půst, karanténa či (koronavirový) nouzový stav nás dovede do největšího tajemství naší víry, kde Bůh nejvíce odhaluje Své Rámě a Svůj Soucit k každým z nás.
 
Spoza mříží karantény vás toužebně vyhlíží
 
Jan Klíma, duch. správce

17. března 2020

Po 6 dnech pěší poutě ke hrobu sv. Jakuba apoštola, jsem byl situaci ve Španělsku, přinucen ukončit svou pěší pouť. Ještě se mi podařilo v sobotu 14.3 ráno popojet asi 70km vlakem do Santiága, dojít ke katedrále ( která už byla zavřena ), tam se v tichosti a v bolesti s mnoha zklamanými pěšími poutníky pomodlit. Odtud jsem už pospíchal na letiště na okraji města Santiaga de Compostela. Zvl. Řízením a Boží pomocí se mi podařilo dostat ze Santiaga přes londýnské letiště Stansted, vídeňské letiště Schwechat na rosickou faru za 24 hodin. Nyní jsem v domácí karanténě na faře.

V samotném Španělsku ( E ) jsem pobyl 2 a půl dne, převážně sám na poutních cestách Galicie ( severozápadní část E ), večer s domě pro poutníky – často se nás sešlo asi patnáct. Od pondělí už prožívám v zaběhlém modlitebním režimu a myslím na vás všechny farníky, kteří jste vystaveni velkým strachům, nejistotám a to bez duchovní posily. Rozhodl jsem se, že budu sloužit mše svaté na faře, jako za běžného režimu týdne před koronavirem. Můžeme se tak společně spojit v modlitbě a žít z B. Přítomnosti, která nás neopouští ani v této chvíli. O.biskup Vojtěch nás ještě vyzývá k společné modlitbě růžence každý večer o 20 hodině, k zastavení epidemie coronaviru Covid 19.

Věřím, že spojeni vírou v B.pomoc , můžeme vyjít i z této zkoušky silnější než dříve. Postní doba dostává v tomto roce zvláštní formu pokání. Omezení pohybu, ohroženi nebezpečí nákazy …to je určitá poušť, kterou máme letos pro všichni projít společně. Omezení – jako umírání smrti – v otevřenosti pro Lásku Boha kdykoliv a kdekoliv, prožíváme zvl. paradox víry: zpočátku ztrácíme, ale zároveň překročením zaměření na sebe v pohledu na B. Lásku se podivuhodně život otvírá a rozkvétá do větší zralosti.

V modlitbě s vámi se všemi, směřujeme do obnovujícího velikonočního tajemství

Jan Klíma, farář