Letní tábor Velká Morava 2016

Přidáno 9. 10. 2016
 
Letos jsme na táboře byli ve Starých Hutích, v kopci kousek pod hradem Buchlovem. 
Protože jsme bydleli kousek od Velehradu, není ani divu, že hlavním tématem tábora byla Velkomoravská říše, Cyril a Metoděj. 
Protože první den bylo hezky, tak jsme se hned po příjezdu odjeli vykoupat na koupaliště v Koryčanech, kde jsme prožili celé odpoledne. Udělali jsme dobře, protože v dalších dnech našeho pobytu pršelo.
Ze začátku jsme plnili různé dovednosti, abychom byli na celé téma připraveni. Hledali jsme podle mapy písmenka rozmístěná v terénu, běhali jsme do prudkého kopce se zátěží, překonávali jsme opičí dráhu, procvičovali jsme si řečnické schopnosti, učili jsme se latinsky modlitbu Otče náš a další.
Rozdělili jsme se do týmů, jmenovaly se: Osadníci ze Soluně, Pohroma z Byzantské říše, Bojoví kačeři a Moravané z východu. Já jsem byla v týmu Osadníci, kteří nakonec vyhráli celou soutěž.
Byli jsme si prohlédnout hrad Buchlov. Na prohlídce se mi líbilo, když paní průvodkyně mluvila o hradním strašidle a polekala nás klíči, které hodila na zem. Zajímavé tam byly biologické objekty, které zkoumal tamní hradní pán a vědec, například dvouhlavé prasátko, nebo kostra nenarozeného miminka. Viděli jsme také stůl, u kterého byla lavice a špalek, na který si vždycky sedl obviněný, který měl přijít na popravu a vždy mu dali chleba se solí a taky s vínem. Během naší prohlídky si na špalek sedl Radek. Ale přežil.
Moc se mi líbila hra, při které jsme nosili Cyrila a Metoděje a museli jsme je ochránit před cizími špehy. Taky byla pěkná hra, kdy jsme si předávali víru, která byla znázorněna míčky, které jsme si museli předat bez pomoci rukou. Hezká hra byla i tzv. elektrika, kdy si týmy předávají signál pomocí stisku ruky, a vítězí tým s rychlejší reakcí.
Jedno deštivé odpoledne jsme měli tvořící den: nejdříve jsme si uvařili placku a zeleninovou směs k obědu, potom jsme si namalovali týmovou vlajku, šli jsme si vyrobit ruční papír a nakonec jsme si každý vyráběli vlastní táborová trička. 
Součástí tábora byly i noční hry, při jedné jsme měli udělat několik úkolů, které jsme si trénovali během celého pobytu (poznání slovanských bohů, opičí dráha, nebo vzpomenutí si na básničku během tábora a na závěr jsme museli vybojovat misionářům cestu přes hranice), při druhé noční hře jsme absolvovali stezku odvahy. Myslel jsem, že to bude hodně strašidelné, ale nakonec jsem se skoro ničeho nebál. 
Jeden den jsme doputovali na Velehrad. Cesta byla strašně dlouhá, ale naštěstí jsme potom měli skvělou sváču (oběd). Šli jsme do podzemí velehradské baziliky a viděli jsme tam úlomky různých sloupů, nebo Zlatou růži, kterou věnoval Velehradu Jan Pavel II. V podzemí se mi ještě líbily chodbičky, kterými jsme procházeli. Prošli jsme se i Svatou bránou a prohlédli si velehradskou baziliku. Potom jsme měli rozchod, při kterém mě táta pozval na WC za 10 Kč a na zmrzlinu za 15 Kč.
Měli jsme i bezvadný výlet do Uherského Hradiště. Nejdříve jsme šli k památníku svatého Metoděje, tam jsme si zahráli různé hry. Potom jsme si dali rozchod a já jsem si dala výbornou zmrzku. Na náměstí nám zavázali oči a dovedli nás do kina až na sedátka, samozřejmě jsme o tom nic nevěděli. Sice jsem si málem rozbila hlavu o schody a málem jsem zakopla o lavičku, ale bylo to fajn. Já jsem zase vrazil hlavou do značky a pěkně to bolelo. Pohádka se jmenovala „Mamutí drcnutí“ podle sestřenice je to „Mamutí prcnutí“. Pohádka se mi líbila a jsem rád, že jsem se na ni mohl kouknout.
A jak to dopadlo? Cyril a Metoděj se dostali na Velkou Moravu, a tak platí o nich to, co jsme se u nich učili ve škole. Oběma se nám tábor líbil a těšíme se i na vás příští rok.
Anička, Vojta, Luděk S.
Letos jsme na táboře byli ve Starých Hutích, v kopci kousek pod hradem Buchlovem. 
Protože jsme bydleli kousek od Velehradu, není ani divu, že hlavním tématem tábora byla Velkomoravská říše, Cyril a Metoděj. 
Protože první den bylo hezky, tak jsme se hned po příjezdu odjeli vykoupat na koupaliště v Koryčanech, kde jsme prožili celé odpoledne. Udělali jsme dobře, protože v dalších dnech našeho pobytu pršelo.
Ze začátku jsme plnili různé dovednosti, abychom byli na celé téma připraveni. Hledali jsme podle mapy písmenka rozmístěná v terénu, běhali jsme do prudkého kopce se zátěží, překonávali jsme opičí dráhu, procvičovali jsme si řečnické schopnosti, učili jsme se latinsky modlitbu Otče náš a další.
Rozdělili jsme se do týmů, jmenovaly se: Osadníci ze Soluně, Pohroma z Byzantské říše, Bojoví kačeři a Moravané z východu. Já jsem byla v týmu Osadníci, kteří nakonec vyhráli celou soutěž.
Byli jsme si prohlédnout hrad Buchlov. Na prohlídce se mi líbilo, když paní průvodkyně mluvila o hradním strašidle a polekala nás klíči, které hodila na zem. Zajímavé tam byly biologické objekty, které zkoumal tamní hradní pán a vědec, například dvouhlavé prasátko, nebo kostra nenarozeného miminka. Viděli jsme také stůl, u kterého byla lavice a špalek, na který si vždycky sedl obviněný, který měl přijít na popravu a vždy mu dali chleba se solí a taky s vínem. Během naší prohlídky si na špalek sedl Radek. Ale přežil.
Moc se mi líbila hra, při které jsme nosili Cyrila a Metoděje a museli jsme je ochránit před cizími špehy. Taky byla pěkná hra, kdy jsme si předávali víru, která byla znázorněna míčky, které jsme si museli předat bez pomoci rukou. Hezká hra byla i tzv. elektrika, kdy si týmy předávají signál pomocí stisku ruky, a vítězí tým s rychlejší reakcí.
Jedno deštivé odpoledne jsme měli tvořící den: nejdříve jsme si uvařili placku a zeleninovou směs k obědu, potom jsme si namalovali týmovou vlajku, šli jsme si vyrobit ruční papír a nakonec jsme si každý vyráběli vlastní táborová trička. 
Součástí tábora byly i noční hry, při jedné jsme měli udělat několik úkolů, které jsme si trénovali během celého pobytu (poznání slovanských bohů, opičí dráha, nebo vzpomenutí si na básničku během tábora a na závěr jsme museli vybojovat misionářům cestu přes hranice), při druhé noční hře jsme absolvovali stezku odvahy. Myslel jsem, že to bude hodně strašidelné, ale nakonec jsem se skoro ničeho nebál. 
Jeden den jsme doputovali na Velehrad. Cesta byla strašně dlouhá, ale naštěstí jsme potom měli skvělou sváču (oběd). Šli jsme do podzemí velehradské baziliky a viděli jsme tam úlomky různých sloupů, nebo Zlatou růži, kterou věnoval Velehradu Jan Pavel II. V podzemí se mi ještě líbily chodbičky, kterými jsme procházeli. Prošli jsme se i Svatou bránou a prohlédli si velehradskou baziliku. Potom jsme měli rozchod, při kterém mě táta pozval na WC za 10 Kč a na zmrzlinu za 15 Kč.
Měli jsme i bezvadný výlet do Uherského Hradiště. Nejdříve jsme šli k památníku svatého Metoděje, tam jsme si zahráli různé hry. Potom jsme si dali rozchod a já jsem si dala výbornou zmrzku. Na náměstí nám zavázali oči a dovedli nás do kina až na sedátka, samozřejmě jsme o tom nic nevěděli. Sice jsem si málem rozbila hlavu o schody a málem jsem zakopla o lavičku, ale bylo to fajn. Já jsem zase vrazil hlavou do značky a pěkně to bolelo. Pohádka se jmenovala „Mamutí drcnutí“ podle sestřenice je to „Mamutí prcnutí“. Pohádka se mi líbila a jsem rád, že jsem se na ni mohl kouknout.
A jak to dopadlo? Cyril a Metoděj se dostali na Velkou Moravu, a tak platí o nich to, co jsme se u nich učili ve škole. Oběma se nám tábor líbil a těšíme se i na vás příští rok.
Anička, Vojta, Luděk S.